UMĚLECKÉ ŠTUKATÉRSTVÍ HISTORIE

Umělecké štukatérství ušlo velký kus cesty od starověkého Egypta a prvních neolitických osad jako bylo například Ҫatal Hüyük a tak patří mezi nejstarší řemesla.
S rozvojem stavebních technologií na bázi vápna a sádry přicházela i dekorativní část stavebnictví. Lidé si velmi rychle všimli, že se sádrou lze velmi všestranně modelovat a odlévat do forem složité reliéfy a sochy.
I když bylo umělecké štukatérství ještě v plenkách a po technologické stránce nedokonalé, je neuvěřitelné, že se nám z této doby dochovaly vůbec nějaké památky. Vždyť od neolitické osady, která bývá někdy nazývána první protoměsto Ҫatal Hüyük nás dělí neuvěřitelných 9000 let.
Ve starověkém Egyptě už bylo umělecké štukatérství plnohodnotné řemeslo. Velkého rozkvětu zažilo umělecké štukatérství v antice, nejprve v řeckém období a následně v době římské. Už tehdy, tak jako je tomu dnes, byly jen ty nejvýznamnější budovy obloženy mramorem. Fasády zbývajících městských domů se musely spokojit se štukovým hávem. To je velmi dobře viditelné v Pompejích, kde nám po zdobných fasádách u většiny budov zůstaly jen strohé cihlové zdi.

Na obrázku vlevo vidíte řeckou sloupovou hlavici v korintském stavebním slohu z 3. století před naším letopočtem. I když se hlavice dochovala pouze jako torzo, jsou na ní zcela zřetelné vrstvy jemného štuku na jádru a je i zjevná velmi vysoká řemeslná a umělecká úroveň tehdejšího štukatérství.